pondělí 3. srpna 2015

První omyl modernistův: Tradicionalisté existují

První a vlastně největší omyl modernistů je, že existují tradicionalisté. Nic takového totiž neexistuje a to ze dvou důvodů.

Každý katolík je, totiž, ze své podstaty tradicionalista. Schválně: Jaké jsou prameny zjevení? Písmo a Tradice? Správně. Ale pozor! Ona ta Tradice je o dost důležitější než by se asi tak zdálo. Nebyla svatá Evangelia sepsána až delší dobu po Spasitelově smrti a zmrtvýchvstání? Není pravdou, že kánon knih Písma svatého uzákonila Církev ve čtvrtém století? A jak Otcové věděli, které knihy vybrat? Není to proto, že zde byla nepřetržitá Tradice? Není pravdou, že aby něco Církev označila s definitivní platností jako dogma "de fide Divina et catholica" požaduje se, aby to bylo věřeno "vždy, všude a všemi"?

Je tedy dost s podivem, že by mohli existovat také jiní katolíci než "tradicionalisté". Ale, namítnete mi, abba, vždyť se tak sami někteří označují! A máte pravdu. Je to taková z nouze nectnost. Jelikož se katolíci, kteří nikdy nepřestali věřit všechno to a pouze to, co Církev svatá věřiti velí (k věření předkládá, chcete-li), potřebovali odlišit od masy, která si nechala moderním myšlením nakazit myšlení a ukrást víru, přistoupili na takové označení. Není však správné a zdaleka nevystihuje skupinu, která je tímto slovem popisována. To je omyl.

Ale i kdybychom na tuhle hru přistoupili, tak je potřeba si uvědomit, že "tradicionalisté" nepředstavují homogenní skupinu. Průměrný katolík dobře ví, že modernisté nejsou homogenní. Ví, že jsou mezi nimi mládežníci, kteří hlavně nechtějí být sami a jsou unešeni z toho, když je někde 100 lidí na NOMíčku. Ví, že jsou mezi nimi "Charouši", kteří si o sobě naivně myslí, že neustále dostávají dary z ucha svatého Ducha svatého a to jim velí mávat rukama a mumlat nesmysly, případně tančit v kostele. Je si vědom, že existují Fokolaríni, Communione e Liberazione, Neokatechumenálové a komunita Sant'Egidio a spousta dalších podobných spolků a je si vědom hlavních rozdílů mezi nimi. Patří to k zásadnímu rozdílu mezi katolíkem a modernistou, o němž, snad, pojednáme někdy později.

Ale stejně jako není spojitá skupina modernistů, tak se nedá říci ani o těch, kdo se drží katolické víry, že by byli spojití. Na jendom konci pomyslného spektra stojí konciloví konzervativci, následovaní "indulťáky" (kamž zahrňme i věřící FSSPX), další velkou skupinou jsou katolíci, kteří se sdružují kolem duchovní autority biskupů Williamsona a Fauré (t.zv. hnutí "odporu" ve smyslu odporu proti dohodě s koncilním Římem) a dále, ale už na hranici katolického vyznání, jsou sedevakantisti, kteří pevně věří v dogma sede vacante, v ČR kolem možná biskupa Korába, který věří, že v Arše úmluvy bylo semeno z Adama a duše Bohorodičky a kdo ví, co ještě a jsa na to téma konfrontován, raději nechá článek smazat z webu.

Sedevakantisté se nebaví s nikým (leda aby je přesvědčovali, že sede je vacante) a sami v sobě jsou také rozděleni do více skupin (zde doporučujeme článek na REX! o sedevakantistech, který nebudeme zbytečně reprodukovat). Lidé z okolí "odporu" jsou ochotni bavit více méně s každým (na jejich fóru v ČR "Traditio" se, nakolik abba Hilarion ví, netrpí jenom dogmatický sedevakantismus a hloupost), i když málokdo se chce bavit s nimi - pro FSSPX jsou zrádci, pro indulťáky jsou málem sedevakantisté, pro sedevakantisty jsou modernisté. Mezi FSSPX a indulťáky probíhá čilý ruch, tam je hranice více méně spojitá (a byla vždy, ne až nyní po uznání-neuznání FSSPX koncilními autoritami), stejně jako mezi indulťáky a kocnilními konzervativci a mezi koncilními konzervativci a modernisty středního proudu. Zmíněné skupiny jsou, ale, více méně nespojité, spíše diskrétní. Jediné, co je spojuje, je odmítání koncilních novot z 60. a 70. let minulého století a později.

Upřímně, to je jako pojivo poměrně dost málo. Lze tedy dovodit, že modernisté se mýlí. Q. E. D.

abba Hilarion

Žádné komentáře:

Okomentovat