středa 3. února 2016

Noční můra modernistův aneb Lahvoun v ráji

Jen si to představ, tu krásu a jednotu, ty barvy.

Zapni si druhý program České Televize v tom nedělním dopoledni a uvidíš, že i naše sekulární televize přenáší tu slávu. Do komentátorských křesel usedli Mons. Vladimír Málek a J. M. Jan kanovník Gerndt. Tak vzhůru! Pohlédni!

Pohlédni tam a uvidíš obrovské procesí bohoslovců a kněží řeholních i diecézních a též kněží FSSPX. Poznáváš tvář abbé Stritzka a abbé Čekavého, jak jdou vedle sebe. Kdo to tamo jde? To jsou přeci kapucíni z Morgonu! Poznáváš Patera Juchelku, an jde se sklopenou vyholenou hlavou a plnovousem ve zbožném usebrání mezi dalšími bratry... A kus dál za ním kráčí bratří z Vyššího Brodu, Justin a Bernard, rasury se jim lesknou v jarním slunci, kukule kolem nich vesele vlají, jak je čechrá lehký větřík. Kněz a jeho podjáhen. A kdo to je dále v průvodu? Ta tyrkysová, ta černá! To kráčí zástupy „kanovníků“ Institutu Krista Krále nejvyššího Kněze! Jdou pomalu, rozvážně, v pevném šiku, doprava koukají tyrkysové bambule, na prsou stříbrné kříže.

Jde biskup Galaretta v shrnuté cappa magna a s ním trochu smutněji kráčí biskup Tissier, též ale přioděn v přišpendlenou cappa magna, neboť v Římě se nesluší, aby byly vlečky roztaženy. A za nimi kráčí v shrnutých cappách bývalý seminarista FSSPX, arcibiskup Georg Gänswein (Ganshwein) a arcibiskup Pozzo, jedni z architektů této úžasné dohody. A pak konečně zasvítí purupr, když kráčí vší slávou přioděn kardinál Burke, který plní dnes úlohu zvláštního papežského legáta, jenž pronese kázání a coram jehož trůnu bude dnešní mše svatá sloužena. On jediný, zastupuje totiž Papeže, má roztaženu vlečku své cappy magna. Poblíž něj se drží coby jeho soukromý ceremoniář onen „kanovník“, který je natolik nepostradatelný pro abbé Wacha, že se žádná akce bez něj neobejde, ale málokdo zná jeho jméno. Ale proč se nedrží abbé Wacha? A kde vůbec je abbé Wach, předevčírem konečně doopravdy jmenovaný monsignorem?

Tady je! Tyrkysová bireta jej zcela jasně prozrazuje! Již kráčí k slavné mši, kde bude sloužit jako diákon dnešnímu celebrantu, MSGRe Fellayovi. Kdo slouží jako podjáhen? To je přeci Monsignorem též čerstvě jmenovaný P. John M. Berg. Jaká to krásná svornost a jednota! Kněžského asistenta nepoznáváš, ale Mons. Málek doplňuje, že jde o kněze z úřadu Papežského ceremoniáře a sděluje Ti italsky znějící jméno, které ti ale v paměti neuvízne. A s nimi kráčí papežský ceremonář, jehož pro tuto úlohu sám Papež „zapůjčil“ – je to apoštolský protonotář de numero, monsignore Guido Marini. Bývalý arcibiskupský tajemník kardinála Vlka, tak neobřadně vystrčený do zapadlé díry, dodává, že měl tu čest se s Mons. Marinim potkat a poznat jeho práci jako dokonalého profesionála. Kanovník Gerndt přizvukuje, ač Mariniho neviděl než na obrázku.

Zvony radostně zvoní, v bazilice se chystá sbor i orchestr a varhany hrají. Jaká to krása, jaký to lesk! Och, nestarejme se o hlouposti! Dnes je ten den! Dnes se tradice vítězně vrací do Říma! To zavře hubu umíněnému, paličatému anglickému pesimistovi, který jen náhodou má biskupské svěcení. To vytře zrak stárnoucímu a šklebícímu se alžírskému Francouzi, kterého ten první vysvětil též na biskupa. Vždyť se podívejte! Podívejte se, jak nám Řím přeje! Pán Bůh na nás shlíží milostivě, vždyť i počasí je krásné. Přestože je začátek dubna, svítí sluníčko, je teplo a náměstím skrz kolonádu profukuje jen jemný větřík. To vy byste nikdy nedokázali, malověrní! A už se duchovenstvo rozesazuje v chrámu na židličky a do štal a na klekátka a do lavic a kardinál (Mons. Málek dodává, že je zároveň protektorem Maltézských rytířů) Burke míří ke svému trůnu i s početnou asistencí pážat. Kamera v detailu zabírá jeho tvář, když se staví před svůj trůn bez baldachýnu. A teď střih, vidíš soustředění a šťastný lesk v očích arcibiskupa Fellaye a za ním lehce posmutnělou tvář abbé Wacha, který by tak rád byl dnes „tím hlavním“, ale není mu přáno.

Kamera se stáčí v širokém oblouku a vidíš věřící, zástupy věřících. Ženy v mantilách, muže v dokonalých oblecích. Všichni tak šťastní a tak soustředění na nadcházející obrovskou slavnost. Jsou namydlení a kéž bys mohl cítit jemnou vůni parfémů těch význačných a zbožných katolíků, kteří dostali pozvání na tuto slavnost. Slyšíš tu rajskou hudbu! Naposledy varhany mocně zadují, jak varhaník užívá rejstříku Pozoun, který se k mocné slavnosti letošní, neděle Milosrdenství při těchto Velikonocích smíření, tolik hodí, protože duje mocnou silou! A pak již znějí andělské hlasy sboru, ledva noha arcibiskupa Fellaye projde svatými vraty: „Ecce sacerdos magnus qui in diebus suis placuit Deo!“ Hle, veliký kněz, který se za svého života zalíbil Bohu! Atmosféra je nepopsatelná, sotva lze chytit dech. Ruce se ti třesou šťastným rozechvěním. Okny u stropu kupole proniká do baziliky jarní světlo a vzhůru k nebi stoupají obláčky vonného kadidla z tepané kadidelnice, kterou drží v rukou s rukavicemi asistence stojící u paty stupňů k hlavnímu oltáři. Monsignore Málek ani kanovník Gerndt ho nepoznávají, ale ty víš, že je to abbé Zentner, bohoslovec FSSP. Čech! To on dostal dnes tak zásadní úlohu na tak významné pontifikální mši!

Kamera opět zabírá shromážedný lid, tentokráte, říká kanovník Gerndt, jsou to místa vyhrazená pro mezinárodní federaci Una Voce. Však mezi národními předsedy poznáváš i předsedu moravské české odbočky, Mgr. Zouhara. Teď už mu nikdo nebude říkat, že je „Vemeno“! Vždyť ho pozval prostřednictvím abbé Stritzka sám biskup, vlastně teď již arcibiskup, Fellay, aby manifestace jednoty byla dokonalá a dokonce zaplatil letenku do a z Říma! Ne! On je nyní vážený host a všichni nactiutrhační Valentové a Karbanové a další si nyní budou muset před ním dát pozor, protože Daniel je nyní mužem tohoto světa! Mužem, který má v Církvi veliké slovo. Ani ten tlustý Kubů ani ten nafoukaný Pospíšil ani světácká Sulovská žádné takové pozvání nedostali! Žádný jiný laik. Jen on!

Kamera klouže po lidech a ty poznáváš i několik dalších tváří „našich“ předních tradicionalistů. Díváš se na ně a je ti dobře. Pak se pohled kameramana otáčí k sekci pro tisk a ty zahlédneš Martina Čejku. Hledí zbožně, svírá v ruce Dědictví svatováclavské a ty víš, že zítra vyjde na Te Deum Hodie podrobná a krásná zpráva. Ne, to nebudou manipulace Internetem debilizovaných laiků. To bude čistá novinařina, z níž na tebe dýchne vůně kadidla a z níž se budeš moci pokochat alespoň odleskem té krásy.

Ale již začíná Missa. Italsky, anglicky a francouzsky zdraví arcibiskup všechny přítomné a přeje jim požehnané dny. Do daleka je slyšet jeho medový hlas s měkkým přízvukem člověka, jehož mateřštinou je Francouzština. Hovoří o milosrdenství a smíření, o přijetí a jednotě v různosti. Kamera zabírá ministranty, kteří postávají bokem od oltáře. Až teď poznáváš tu tvář, která ti byla povědomá, když šly řady ministrantů s velkými svícemi na ještě větších svícnech. Musíš se usmát. Je to inženýr Karas, až jehož přítomnost činí slavnost opravdu slavnostní a zvláště významnou. Kdo ví, jak se prosmýkl bezpečnostními opatřeními, nebo kdo mu dal doporučení pro službu u oltáře? Hlavní je, že je zde. Pozorný divák slyší, jak při dlouhém záběru kamery do inženýrovy tváře zadrhne hlas monsignore Málka, který překládá arcibiskupovu zdravici, protože jeho znalost italštiny je bezvadná.

Dál a dál pokračuje Mše plná krásy a smíření. Ale ty ji už opustíš, protože jsi viděl dost a dost.

To jsem Vám vyprávěl kvůli duchovnímu prospěchu.

abba Hilarion

12 komentářů:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Ale no tak! Umite to lip...Pozdravujte na Fameraku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to co předvádíte, není umění, ale blbost

      Vymazat
    2. Jeste pritlacte Stritzkovci z Moravy. Tohle je furt slaby.

      Vymazat

    3. to ani netřeba, vy se tam pohryžete sami mezi sebou

      Vymazat
    4. Snedl jsem mamu, snesl jsem tatu a tebe taky snim.

      Vymazat
  3. je to skvělé na pobavení prosím pokračujte (ale jen se obávám aby se tam zatrpklý anglický biskup taky nějak nepřipletl. (ZATÍM to ještě snad nehrozí)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ptali se jednou abba Hilariona, jak je to se stálostí. Odpověděl: Dokud nezemřeme ve stavu milosti či neobdržíme korunu mučednictví, každý z nás je jednou nohou v pekle a musí se přísně hlídat. Proto jděme po úzké a trnité cestě jediné pravé víry a hlídejme své tělo, ducha i duši.

      To jsem vám vyprávěl kvůli duchovnímu prospěchu.

      Vymazat
  4. skvělé! díky za pobavení pokračujte! má to šmrnc

    OdpovědětVymazat
  5. Abba nemá to logicky druhé dějství - Návštěvu diecézního biskupa na priorátu ? (Tv Noe...neděle 10.00 h ...

    OdpovědětVymazat
  6. Nemá. Tento blog je predevsim o omylech modernistu a vyse uvedene "videni" je jen mezihrou. Hodne stesti pri hledani humoristickeho blogu, ktery bude odpovidat vasim predstavam

    OdpovědětVymazat